Olomoucké vědkyně ze světa
Ženy mají ve vědě své nezastupitelné místo, přinášejí jiné perspektivy než mužští kolegové, přicházejí s odlišným náhledem na výzkumná témata, obohacují vědecký dialog. Přesto, že ženy a dívky na většině tuzemských univerzit tvoří nadpoloviční většinu všech studujících, jejich počet klesá s tím, jak stoupáme po žebříčku akademických titulů či funkcí. I proto je důležité si příběhy úspěšných žen ve vědě připomínat. Fungují totiž jako vzory pro mladé kolegyně a studentky, ukazují, že se dá kloubit profesní a rodinný život, že se skleněný strop dá rozbít.
Nové pohledy a zkušenosti do vědeckého bádání přinášejí také vědci a vědkyně ze zahraničí. Není náhoda, že ta nejúspěšnější vědecká pracoviště světa jsou z velké většiny multikulturní. A právě na mezinárodní rozměr Univerzity Palackého chce upozornit letošní kampaň při příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě. Protože věda nezná hranice!
Přinášíme medailonky devíti vědkyň-cizinek, které zastupují jednotlivé univerzitní součásti a ukazují, jak bohatá je naše univerzitní komunita. Každá je jiná, a přesto sdílejí jedno společné – lásku k vědě a také k našemu univerzitnímu městu, které se i jim dostalo pod kůži.
Nuria De Diego Sanchez
Vysokoškolský ústav CATRIN
Bioložka, která zkoumá odolnost rostlin a boří zaběhnuté stereotypy
Nuria De Diego Sanchez přišla do Olomouce ze Španělska v roce 2013, aby zde působila jako postdoktorandka na Přírodovědecké fakultě. V Olomouci již dříve měsíc pobývala během svého doktorátu. Její školitelka totiž spolupracovala s místní laboratoří zabývající se studiem rostlinných hormonů. Pro Univerzitu Palackého se rozhodla také díky modernímu laboratornímu vybavení a novým metodám, které se v holickém kampusu v té době používaly.
Postupně se stala vedoucí výzkumné skupiny Interakce rostlin s prostředím na Českém institutu výzkumu a pokročilých technologií (CATRIN). Ve své práci se zaměřuje na to, jak si rostliny umí poradit s různými stresovými podmínkami. Její tým zkoumá reakce rostlin na sucho, vysoké teploty či patogeny. „Cílem naší laboratoře je studovat všechny možné stresory společně, protože v reálném světě, například na poli, jsou rostliny velmi často vystaveny několika z nich současně. V minulosti vědci zkoumali jednotlivé stresové faktory odděleně, ale výsledky získané v laboratořích pak ne vždy odrážely realitu,“ vysvětluje Nuria vědecký přístup svého týmu.
V její laboratoři využívají vědci nejmodernější metody ke studiu a genetickým úpravám rostlin tak, aby byly odolnější vůči stresovým podmínkám bez nutnosti používat pesticidy a další chemické látky. Zaměřují se na řadu zemědělsky významných plodin, jako jsou ječmen, brambory, rajčata, kukuřice nebo hrách. „Budoucnost rostlinného výzkumu spočívá v multifaktoriálním přístupu. Pokud chceme opravdu porozumět procesům, které se na polích dějí, nemůžeme studovat pouze samotnou rostlinu, ale i její prostředí – půdu, vzduch nebo rostlinný mikrobiom. To vše totiž ovlivňuje odolnost rostlin – a pokud chceme obstát ve výzvách, které před nás staví změna klimatu nebo rostoucí světová populace, musíme být připraveni,“ říká Nuria.
Přestože je dnes velmi úspěšnou vědkyní, přiznává, že její začátky v Olomouci nebyly snadné. Ocitla se v prostředí, kde jen málokdo mluvil jiným jazykem než česky, a často tak musela pracovat tvrději než ostatní, aby si své místo v laboratoři vůbec obhájila. Tato zkušenost ji přivedla k tomu, že je dnes mimořádně otevřená mladým výzkumníkům ze zahraničí. Výsledkem je její multikulturní tým o 18 členech, z nichž téměř polovina jsou zahraniční vědci a vědkyně.
V Olomouci našla také svého životního partnera – asi nepřekvapí, že je jím kolega z CATRIN, a založila rodinu. I v této roli často bořila zažité mýty. Od samého začátku brala své děti do práce a nebylo neobvyklé potkat její kolegy, jak vozí kočárek po holickém areálu, zatímco ona prováděla experimenty nebo se účastnila pracovních porad. Dnes se tak snaží maximálně podporovat rodiče ve svém týmu.
„Ráda lidem ukazuji, že mohou dělat věci i jinak, než se od nich očekává. Moje motto je: ‚Když chceš, tak můžeš. Pokud to nezkusíš, jak můžeš vědět, zda je to možné.‘ Považuji to za dobrý přístup nejen pro vědu, ale pro život obecně,“ popisuje Nuria svůj životní postoj. Přestože připouští, že bořit bariéry a být vzorem pro ostatní může být někdy náročné, nejdůležitější je pro ni zůstat sama sebou – a s přibývajícím věkem si stále méně láme hlavu s názory jiných lidí.
Alla Fedorova
Právnická fakulta UP
Právnička, která je hlasem sociálně znevýhodněných skupin v evropském právu
Příchod Ally Fedorové do Olomouce zdaleka nebyl radostný. Do České republiky přišla v roce 2022, když prchala před válkou v Ukrajině. Před ruskou invazí působila jako docentka na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka. Je uznávanou odbornicí na mezinárodní právo se zaměřením na lidská a sociální práva v evropských zemích.
Na Univerzitě Palackého pracuje jako výzkumná pracovnice na katedře mezinárodního a evropského práva. Společně se svým mentorem Ondřejem Hamuľákem získala speciální Marie Skłodowska-Curie Actions grant určený ukrajinským výzkumníkům. Jejich projekt Přibližování ukrajinské sociální a pracovněprávní legislativy právu EU přinesl doporučení, jak může Ukrajina sladit svou sociální a pracovněprávní legislativu i systém sociálního zabezpečení se standardy Evropské unie.
V současnosti se v rámci projektu Grantové agentury České republiky zabývá výzkumem sociálních práv osob z Ukrajiny, které v zemích EU požívají dočasné ochrany. Jako právní vědkyně i jako sama držitelka dočasné ochrany, přináší Alla do tohoto tématu jedinečnou perspektivu. „Je to poprvé, kdy byla směrnice o dočasné ochraně aktivována na úrovni celé EU, jedná se o zcela nový fenomén jak pro mezinárodní, tak evropské právo. Jen v České republice žije téměř půl milionu Ukrajinců, což představuje obrovskou výzvu pro sociální systém, veřejnou správu i trh práce. Státy se stále učí, jak tuto situaci zvládat, a s pokračující válkou se mnohé z nich snaží omezovat sociální podporu, zejména u osob v produktivním věku. Mnoho žen s malými dětmi však nemůže pracovat kvůli nedostupnosti péče, stejně jako lidé se zdravotními problémy. To jsou slepá místa, na která se snažím upozorňovat,“ vysvětluje Alla, která se zároveň zaměřuje na vytváření návrhů udržitelnějších sociálních systémů pro osoby pod dočasnou ochranou, přičemž jedním z nejpalčivějších problémů je bydlení – zejména v zemích, jako je Česká republika, kde jsou náklady na bydlení velmi vysoké.
Alla Fedorova je také členkou Evropského výboru pro sociální práva, což představuje výjimečný úspěch – jak pro ni osobně, tak pro Ukrajinu. V roce 2023 se totiž stala vůbec první zástupkyní Ukrajiny v historii tohoto výboru. V této roli se podílí na monitorování dodržování Evropské sociální charty smluvními státy, posuzuje národní zprávy z více než čtyřiceti zemí, poskytuje právní stanoviska, přijímá závěry a projednává kolektivní stížnosti.
Přestože si Alla v Olomouci vybudovala domov pro sebe, svou dceru, otce i psa, válka zůstává neustálou součástí jejího života. Zprávy z Ukrajiny ji stále nedávají v noci spát a ponechávají jen málo prostoru pro koníčky, kterým se dříve věnovala. Hlavu si tak čistí alespoň tichými procházkami se psem po olomouckých parcích – a snaží se už nic neplánovat a brát každý den takový, jaký je.
Janka Kaščáková
Pedagogická fakulta UP
Literární vědkyně, která učí, že díky knihám můžeme prožít tisíc životů
Janka Kaščáková působí na Ústavu cizích jazyků Pedagogické fakulty. Je původem ze Slovenska, kde vystudovala angličtinu a francouzštinu a dnes se řadí mezi uznávané odbornice na literární modernismus. Její celoživotní akademickou vášní je dílo novozélandské spisovatelky Katherine Mansfieldové. Kromě výuky budoucích anglistů v Olomouci působí také na Katolické univerzitě v Ružomberku a zastává prestižní funkci viceprezidentky mezinárodní Katherine Mansfield Society.
Ve své odborné činnosti se zaměřuje na přelom 19. a 20. století, konkrétně na povídkovou tvorbu. Literaturu nevnímá jen jako studijní materiál, ale jako nástroj pro život, ze kterého můžeme čerpat inspiraci a poučení. „Literatura nám dává možnost žít mnoho životů. Máme jen ten jeden a vybereme si jeden směr, ale v knihách můžeme zažít věci a emoce, které by nás jinak minuly.“ vysvětluje Janka Kaščáková.
Její specializací je Katherine Mansfieldová, autorka, která zásadně změnila tvar moderní povídky. Janka Kaščáková je jednou z mála odbornic ve střední a východní Evropě, která se této autorce věnuje takto do hloubky, a je hrdou členkou mezinárodní Katherine Mansfield Society. „Modernismu se věnuje málokdo. O to víc si cením spolupráce s kolegy po celém světě,“ dodává.
Její akademická dráha odstartovala na Prešovské univerzitě studiem angličtiny a francouzštiny. Přes doktorské studium v Bratislavě vedla její cesta až do Brna, kde na Masarykově univerzitě získala titul docentky. Ačkoliv trvale žije a působí na Slovensku, do Olomouce pravidelně dojíždí. „Olomouc má úžasnou atmosféru, je to skutečné univerzitní město. Práce se studenty mě baví, protože jsou zvídaví a otevření novým pohledům na literaturu. Není to pro mě jen o tom naučit je tvrdá data, ale vést je k hlubšímu porozumění textu a kritickému myšlení,“ říká Janka Kaščáková, která nejenom svou energií inspiruje studenty na obou stranách česko-slovenské hranice.
Natália Kaščáková
Cyrilometodějská teologická fakulta UP
Psychiatrička a výzkumnice zkoumající jizvy na duši a sílu lidské odolnosti
Natália Kaščáková působí na Institutu sociálního zdraví OUSHI, kde se věnuje biopsychosociálnímu přístupu ke zdraví. Vystudovala medicínu s cílem stát se praktickou nebo dětskou lékařkou, nakonec ji ale pohltila psychiatrie a po 18 letech klinické praxe také výzkum. S psychoterapeutickým výcvikem začala nezvykle brzy, už během studia medicíny a tento směr se stal zásadním pilířem její práce. Ve své práci propojuje svět „tvrdých dat“ s křehkými lidskými příběhy. Zkoumá, jak traumata z dětství ovlivňují naše zdraví v dospělosti a jakou roli hraje psychická odolnost. I když žije a ordinuje na Slovensku, Olomouc ji svou atmosférou přirostla k srdci.
Ve své odborné činnosti se primárně zaměřuje na psychosomatiku a psychotraumatologii a vliv nepříznivých životních událostí na zdraví. „Cílem není jen sbírat data, ale především prevence a osvěta. Chceme zjistit, jak negativní dopady na zdraví zvrátit nebo zmírnit,“ přibližuje Natália Kaščáková podstatu své práce. Její výzkum stojí na analýze velkých datových souborů – od tisícovky respondentů z běžné populace až po velmi specifické skupiny, jako jsou psychiatričtí pacienti či lidé bez domova. Společně s týmem hledá odpovědi na to, jak odolnost a pozitivní zážitky dokážou léčit rány z minulosti.
K vědě ji přivedla šťastná náhoda. Během těhotenství se na konferenci setkala s profesorem Peterem Tavelem z Univerzity Palackého, který hledal posilu do svého týmu pro analýzu dat. Ačkoliv si původně myslela, že se jako matka a lékařka do výzkumu naplno nezapojí, vědecká práce vzbudila její zvědavost. Dnes ji baví propojování své klinické praxe psychiatričky, které je obohacené o vědecké bádání.
Ačkoliv pracuje v ambulanci v Bratislavě, Olomouc si zamilovala pro její atmosféru a komunitního ducha. Vědecká práce jí díky své flexibilitě umožňuje skloubit kariéru s péčí o rodinu, což vnímá jako klíčové. Aby zvládla náročná témata, se kterými se denně setkává v ordinaci i ve své vědecké práci, udržuje se v psychické i fyzické kondici tancem, cvičením a jógou.
Sunwoo Lee
Fakulta tělesné kultury UP
Sociální gerontoložka, která zkoumá, jak si ve stáří udržet odolnost, důstojnost a vitalitu
Sunwoo Lee pochází z jihokorejského Pusanu, ale její akademická cesta vedla přes Spojené státy až do České republiky. V roce 2013 získala doktorát na Texas A&M University a poté ji osud zavál do Olomouce, která se z původně plánované krátké zastávky stala jejím domovem již na více jak deset let. Na Fakultě tělesné kultury se zaměřuje na stárnutí populace z pohledu sociálních a behaviorálních věd; a zkoumá, jak jsou zdraví a wellbeing seniorů formovány individuálními zkušenostmi a širším společenským kontextem v průběhu celého života.
Ve své odborné činnosti se profiluje jako sociální gerontoložka. A nezajímá ji pouze fyzická stránka stárnutí, ale také to, jak zůstat ve stáří psychicky odolný. „Když mluvím o svém výzkumu mimo akademickou bublinu, často se setkávám s jednoduchou, ale důležitou otázkou: Jak mám být zdravý a šťastný, až mi bude sedmdesát nebo osmdesát? Pomocí výzkumu se snažím najít odpovědi nejen pro společnost, ale také pro své blízké a sama pro sebe. Hledám cesty, které i mně samotné pomohou lépe se vyrovnat s procesem stárnutí,“ vysvětluje svou motivaci. Její výzkum tedy není pouze teoretický, ale hluboce osobní. Vychází z upřímného odhodlání přispívat k blahu ostatních, ale i dosáhnout vlastního odolného a důstojného stáří.
Ve světě vědy, který je často posedlý granty, soutěživostí a kariérními vrcholy, razí Sunwoo Lee filozofii konzistence a kvality. „Nemyslím si, že čekám na velký kariérní vrchol. Možná nejsem nejrychlejší, ale snažím se soustředit na to, abych byla konzistentní a dělala smysluplnou a kvalitní práci. Zaměřuji se na rovnováhu mezi vědou a ostatními aspekty svého života. Důležitější než jednorázový úspěch je pro mě to, že svou práci dělám poctivě den za dnem a stále se posouvám,“ říká s úsměvem. Tento přístup, který sama s nadsázkou přirovnává k hlemýždímu tempu, jí umožňuje zachovat si radost z bádání a vyhnout se vyhoření.
Když zrovna neanalyzuje data nebo nepíše vědecké publikace, najdete ji v olomouckých parcích s dalekohledem. Její velkou vášní je pozorování ptáků, kterému propadla už během studií v Texasu. „Je to nádherný způsob, jak zpomalit a vnímat krásy přírody. Stačí se zaposlouchat a víte, kdo sedí na větví ve stromě nad vámi,“ popisuje Sunwoo. Relaxuje ale taky na dlouhých procházkách či běhu v přírodě nebo u manuálních činností, jako je pletení či háčkování. Nedá dopustit na sobotní farmářské trhy a popíjení kávy v kavárně Naše Café.
Sunčica Sukur
Lékařská fakulta UP
Vědkyně, která pomocí nanotechnologií hledá chytřejší cesty v léčbě rakoviny
Po absolvování magisterského studia chemie se zaměřením na nanotechnologie na Univerzitě v Banja Luce v Bosně a Hercegovině se Sunčica Sukur přestěhovala do Olomouce. V rámci doktorského studia se zde na Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) věnuje vývoji inteligentních materiálů pro diagnostiku a léčbu rakoviny kostí. Její výzkum, financovaný z programu Marie Skłodowska-Curie Actions (MSCA), se soustředí na nové přístupy k cílenému transportu léčiv a léčbě nádorů pomocí magnetických nanočástic.
„Výzkumné téma, které jsem našla na ÚMTM přesně odpovídalo mému odbornému zájmu. Jsem v Olomouci hrozně spokojená, nejenom proto, že samotné město je krásné a příjemné k životu, ale také díky tomu, že se na ústavu běžně komunikuje anglicky. To mi velmi pomohlo se rychle začlenit, což určitě nepovažuji za samozřejmost. Přece jen jsem cizinka, a proto jsem vděčná svým kolegům, že se zde můžu cítit přijímaným a platným členem týmu,“ popisuje Sunčica své působení v Olomouci. Zároveň vyzdvihuje silné metodologické zázemí na ÚMTM, špičkově vybavené laboratoří a široké grantové možnosti.
Během dvou let strávených v Olomouci již dosáhla slibných výsledků ve vývoji systémů pro cílené podávání léčiv. „Snažíme se navrhnout inteligentní nanočástice pro transport léčiv, které lze dopravit na místo určení pomocí vnějšího magnetického pole. V ideálním případě by mohly být tyto magnetické nanočástice po aplikaci do těla navedeny přímo k nádoru, takže by uvolnily terapeutickou látku přesně tam, kde je potřeba,“ vysvětluje Sunčica.
Cílený přístup je klíčový, protože konvenční metody léčby rakoviny často poškozují i zdravé buňky a tím způsobují závažné vedlejší účinky. „Proto náš systém označujeme jako inteligentní. Dá se říct, že naše nanočástice tak trochu ‚vědí‘, kam jít a co tam udělat. Bez poškození zdravých buněk,“ dodává. Magnetické nanomateriály mají navíc širší biomedicínské využití, například jako kontrastní látky při magnetické rezonanci, které umožní zobrazování, diagnostiku a sledování nádorových onemocnění.
Zapojení do prestižního projektu MSCA přináší i řadu příležitostí nad rámec samotného výzkumu, včetně účasti na mezinárodních konferencích a rozvoje různých „měkkých“ dovedností. Sunčica tak v současné době absolvuje stáž ve vydavatelství Wiley v německém Weinheimu, kde má přímý vhled do redakčního procesu a hodnocení vědeckých článků. To jí může obrovsky pomoci při psaní odborných publikací.
Jejím dlouhodobým cílem je vést vlastní výzkumný tým a přispívat k vývoji nových a účinnějších terapeutických strategií za použití nanotechnologií.
Elizabeth Allyn Woock
Filozofická fakulta UP
Historička, která využívá komiks k porozumění historii
Po absolvování bakalářského studia historie se zaměřením na středověk ve Spojených státech se Elizabeth Allyn Woock přestěhovala do České republiky, kde žije od roku 2008 – a plánuje zde zůstat. „Ve Spojených státech na středověkou historii narazíte jen těžko a já jsem zároveň neměla finanční prostředky, abych mohla pravidelně cestovat po světě. Mou strategií proto bylo odstěhovat se někam, kde se se středověkou kulturou budu denně setkávat, naučit se místní jazyk a začít v takové zemi studovat,“ popisuje Elizabeth svou cestu do České republiky. Nejdříve žila několik let ve Vsetíně a Valašském Meziříčí, kde měla přátele, naučila se česky a po složení jazykových zkoušek se přihlásila na Univerzitu Palackého, kde následně absolvovala jak magisterské, tak doktorské studium.
Postupem času se její odborný zájem posunul od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím. Stále více ji zajímalo, jak je středověk využíván – a často i zneužíván, v současné kultuře a politických narativech. „Středověk je již dostatečně časově vzdálený, aby lidé mohli mít pocit, že si jej mohou tak trochu přivlastnit. Navíc jsou všichni pamětníci již bezpečně mrtví a nikdo tak nemůže korigovat naše interpretace,“ vysvětluje Elizabeth. A jako příklad uvádí využívání vikinské symboliky v extremistických či nacionalistických kruzích. Její interdisciplinární zázemí jí umožňuje analyzovat, jak je historie používána k utváření našich současných přesvědčení.
Významnou součást jejího výzkumu tvoří komiksy. Vyrůstala v umělecké rodině, sama vystudovala konzervatoř se zaměřením na hudební a výtvarné umění. Také proto vnímá komiks jako silný nástroj pro sdělování komplexních myšlenek. „Komiks spojuje text s obrazem – často několika vrstvami vizuálních odkazů. Dokáže popsat věci, které by bylo velmi obtížné vysvětlit pouze slovy,“ říká. Ve své práci analyzuje jak textové, tak vizuální způsoby prezentace historie v komiksech a populární kultuře.
Pro Elizabeth jsou velmi důležité otázky ženských práv a postavení žen v dějinách. Možná také proto, že v USA studovala na čistě ženské univerzitě. Díky tomu si je velmi dobře vědoma, jak odlišně může být rovnost mezi pohlavími vnímána a formována v různých kulturních kontextech. Zde na Filozofické fakultě oceňuje zkušenější kolegyně a kolegy v jejich otevřené podpoře genderové rovnosti a postavení žen v akademickém prostředí. Zároveň však upozorňuje na to, že se s genderovými stereotypy často překvapivě setkává u mladší generace – svých studentů a studentek, například v evaluacích výuky.
Navzdory těmto občasným nepříjemnostem je velmi vděčná, že může žít a pracovat právě tady a právě teď: „Pracuji v krásné budově, která původně nebyla postavena pro ženy. A přesto jsem tu – sedím u stolu s výhledem, který nikdy nebyl určený pro moje oči. Už to samo o sobě je vlastně privilegium.“
Huang Xiao Rui
Fakulta zdravotnických věd UP
Lékařka, která v rehabilitaci propojuje tradiční a moderní metody s cílem pomáhat pacientům po mozkové mrtvici
Huang Xiao Rui vystudovala medicínu v Číně, kde se specializovala na klinickou rehabilitaci. Do Olomouce přišla před čtyřmi lety pracovat na klinice. „V Číně jsem se v nemocnici specializovala na akupunkturu, měla jsem v péči řadu pacientů po cévní mozkové příhodě. Rehabilitace v České republice, a zejména v Olomouci, je na velmi vysoké úrovni, proto jsem chtěla své znalosti prohloubit a dále rozvíjet svůj zájem o nové rehabilitační metody a postupy. Po čase jsem si uvědomila, že mě láká akademické prostředí a že chci své odborné znalosti posunout ještě dál a pomoci co nejvíce pacientům. Proto jsem se před rokem přihlásila do doktorského studijního programu,“ popisuje Huang svou cestu na Fakultu zdravotnických věd Univerzity Palackého.
Její výzkum se zaměřuje na akupunkturu a její využití v klinické rehabilitaci u poruch hybnosti horní končetiny po cévní mozkové příhodě. „Jeden z mých projektů se soustředí na elektroakupunkturu, která kombinuje akupunkturu s elektrickou stimulací. Světová zdravotnická organizace zařadila akupunkturu mezi doporučené metody rehabilitace u pacientů po mozkové příhodě a podle mých informací již začínají tento typ léčby využívat také někteří čeští neurologové. Krok za krokem se snažíme pacienty vracet k normálnímu každodennímu životu,“ přibližuje Huang téma svého výzkumu.
Ráda by vytvořila klinická doporučení pro lékaře, která jim pomohou určit, kdy je elektroakupunkturu vhodné pacientům předepisovat. Jejím dlouhodobým cílem je etablovat elektroakupunkturu jako nedílnou součást rehabilitační péče o pacienty po cévní mozkové příhodě.
Přestože je daleko od domova, cítí se zde Huang dobře díky podporující univerzitní komunitě. „Ještě před svým příjezdem jsem zde měla několik přátel a od té doby co tu jsem, jsem si našla mnoho dalších. Olomouc je velmi bezpečné a čisté město s krásnou architekturou. Ze začátku pro mě bylo obtížné se začlenit do života města kvůli jazykové bariéře, ale přátelé i vyučující mi ve všem velmi pomáhají,“ říká Huang.
Asta Žukauskaitė
Vědkyně, která s vášní tvoří molekuly, co mají reálné využití
Asta Žukauskaitė pochází z Litvy, ale svůj vědecký domov našla na Hané. Působí na Katedře chemické biologie Přírodovědecké fakulty, kde vede vlastní výzkumnou skupinu a motivuje své studenty k profesnímu růstu a sbírání zkušeností v zahraničí. Do Olomouce dorazila v roce 2013, měsíc po získání svého doktorského titulu. Ačkoliv v mládí zvažovala i studium medicíny, nakonec zvítězila chemie. Zakládá si na aplikovatelnosti a reálné využitelnosti svého výzkumu.
Ve své odborné práci se specializuje na syntézu heterocyklických sloučenin, zejména indolových derivátů, které mají vysokou biologickou aktivitu a široké využití. Cílem jejího výzkumu není jen teoretická příprava nových látek, ale hledání jejich reálného uplatnění, ať už jako potenciálních léčiv či regulátorů růstu rostlin. Asta Žukauskaitė a její tým vyvíjejí sofistikované nástroje, které pomáhají biologům „vidět“ dovnitř rostlin. „Chemie je fascinující sama o sobě, ale já jsem vždy chtěla, aby moje práce měla smysl a konkrétní využití. Je motivující vidět, že to, co v laboratoři připravíme, může lidem k něčemu skutečně sloužit,“ vysvětluje svůj pragmatický přístup.
Jako vedoucí týmu staví na první místo rozvoj svých lidí. Úspěch pro ni neznamená jen vlastní publikační činnost, ale především růst jejích studentů. „Jsem na ně velmi pyšná. Největší radost mám, když vidím, jak se posouvají a rostou po osobní i profesní stránce,“ říká Asta. Sama své studenty aktivně podporuje v zahraničních stážích, protože právě zkušenosti získané v cizině považuje za klíčové pro úspěšnou vědeckou kariéru. Svým studentům klade na srdce zásadní radu: „Buďte zvídaví a zjišťujte si své možnosti. Když nevíte, co je možné, nemůžete toho dosáhnout.“
Na Olomouci oceňuje především atmosféru města a fakt, že vše potřebné má v docházkové vzdálenosti. Když se zrovna nevěnuje vědě, nejlépe si odpočine hraním deskových her. Se svým přítelem jsou dokonce častými návštěvníky univerzitního deskovkového klubu. A specifika života v Česku? Asta přiznává, že kulturní bariéry nevnímá. „Litva a Česko jsou si velmi podobné, máme rádi podobná jídla a sdílíme nadšení pro sport. Jediný rozdíl je, že v Čechách přichází jaro dřív – už se ho nemůžu dočkat,“ dodává s úsměvem.
Na Univerzitě Palackého je zaměstnáno celkem 535 zahraničních vědců a vědkyň. Z toho je 239 žen, tedy zhruba 45 procent. A je to komunita vskutku rozmanitá – setkat se můžeme s vědkyněmi ze 34 zemí světa. Polovinu zahraničních vědkyň na UP sice tvoří výzkumnice ze Slovenska, najdeme mezi námi ale také početnou komunitu Indek, Ukrajinek či Italek. V laboratořích a učebnách Univerzity Palackého se můžeme potkávat i s vědkyněmi z Austrálie, Belgie, Kolumbie či Tchaj-wanu.
Nejvíce cizinek je na lékařské fakultě, následuje přírodovědecká fakulta, filozofická fakulta a výzkumný ústav CATRIN.
Rozmanitost univerzitní komunity doplňují vedle zahraničních akademiků a akademiček také zástupci studentstva. Mezi více než 23 tisíci najdeme tři a půl tisíce cizinců z 81 zemí světa. Polovinu z nich tvoří Slovenky a Slováci, významně je zastoupena také Ukrajina, Španělsko, Indonésie či Izrael. Na univerzitní půdě se ale můžete potkat i s občany Bangladéše, Gruzie, Ugandy či Bolívie. Studentek ze zahraničí máme téměř dva a půl tisíce. I v tomto případě tedy platí, že na UP studuje daleko více žen než můžu.
To, že se UP postupně otevírá zahraničí ukazuje porovnání počtu cizinců a cizinek s dobou před dvaceti lety. Zatímco dnes je mezi naším studenstvem zhruba 15 procent těch ze zahraničí, v roce 2003 to bylo jen necelých 5 procent. Už tehdy však ženy a dívky početně převyšovaly své mužské kolegy.
Mobilní UPlikace:
Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 8
771 48 Olomouc
www.upol.cz
