Olomoucké vědkyně v současnosti
Seznamte se s vědkyněmi, nominovanými pro příležitost letošního Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě vedením jednotlivých součástí Univerzity Palackého v Olomouci. Jejich různorodost je dokladem oborové pestrosti druhé nejstarší české vysoké školy.
Lucie Brulíková
Organická chemička, zabývá se vývojem nových léčiv proti tuberkulóze
doc. RNDr. Lucie Brulíková, Ph.D., působí na katedře organické chemie PřF UP. V akademické dráze ji zásadně ovlivnili Antonín Holý a Jan Hlaváč. Její kariéru dočasně přerušilo rodičovství. Po návratu do práce díky financování Juniorského grantu UP založila vlastní tým. Spolupracuje se zahraničními laboratořemi, objevuje nové léčivé látky a některé z nich mají překvapivé účinky, například proti spavé nemoci. Jako garant programu Badatel podporuje talentované středoškolské studenty.
Když se Lucie Brulíková po magisterském studiu organické chemie na UP rozhodovala, jakému tématu se bude věnovat během následného doktorátu, přišla jí do cesty možnost pracovat pod vedením Antonína Holého. Ten ji mimo jiné zaujal svým velkým rozhledem napříč vědeckými obory a inspiroval ji v dráze, kterou se dále vydala – medicinální chemie, vývoj léčiv. Za svého celoživotního mentora však považuje profesora Hlaváče, který byl jejím vedoucím během magisterského studia, konzultantem během doktorského studia i postdoca a podpořil ji při zakládání vlastní výzkumné skupiny.
Po pauze způsobené mateřstvím hledala vlastní směr výzkumu – a přišlo jí do cesty téma tuberkulózy. „Moje babička se léčila na tuberkulózu, zároveň se tato nemoc, která byla již považována za vymýcenou, začala opět objevovat, a to především její rezistentní kmeny. Současná léčiva tak přestávají na tuberkulózu zabírat, a nadto mají celou řadu vedlejších účinků, léčba rezistentní tuberkulózy je velmi dlouhá a komplikovaná. V roce 2023 zemřelo na tuberkulózu 1,25 milionu lidí,“ vyjmenovává Lucie Brulíková okolnosti, které ji přivedly k vývoji nových léčiv proti tuberkulóze – tzv. antituberkulotik.
Přestože díky profesoru Hlaváčovi měla možnost docházet do laboratoře i během péče o malé dítě a má v životopise několik pobytů na zahraničních výzkumných pracovištích, mj. díky podpoře prestižním Marie Skłodowska-Curie programem, setkávala se při startu vlastní výzkumné skupiny s typickými těžkostmi, jimž čelí vědkyně-matky: „Start byl hrozně těžký, začínala jsem od nuly. Po rodičovské pauze bylo velmi obtížné získat jakýkoliv grant – všude vadila publikační mezera způsobená mateřstvím. Obrovskou výhodou tak byla možnost zažádat si o Juniorský grant UP, který na univerzitě umožňuje financovat nové výzkumné týmy. V kontextu českých vysokých škol se jedná o velkorysou možnost pro začínající vědce.“
Dnes má její tým dvanáct členů a spolupracuje například se zahraničním pracovištěm v Antverpách, kde na modelových organismech testují látky, které její laboratoř navrhne a syntetizuje. V rámci UP spolupracuje také s kolegy z katedry biochemie, fyzikální chemie a Ústavu molekulární a translační medicíny, kteří jí pomáhají s designem nových molekul. Přesto se často stane, že navržené látky mají namísto předpokládané biologické aktivity úplně jinou. Jedna z jejích molekul tak překvapivě účinkuje proti trypanozomám – parazitům způsobujícím například spavou nemoc. „U parazitů zatím netušíme, proč některé naše molekuly fungují tak, jak fungují. Po prvotních testech tedy molekuly dále upravujeme, jednotlivé části nahrazujeme jinými a snažíme se zjistit, která část je zodpovědná za sledovaný účinek. Je to taková skládačka, kterou neustále přestavujeme, aby výsledek bylo funkční léčivo s minimem vedlejších účinků,“ říká Lucie Brulíková, která působí také v akademickém senátu Přírodovědecké fakulty UP a je odborným garantem programu Badatel pro středoškolské nadané studenty. A právě práce s mladou generací vědců a vědkyň jí přináší největší potěšení.
Klára Hamuľáková
Právnická fakulta UP
Doktorka práv, zabývá se civilním právem procesním, asistentka na Ústavním soudu
JUDr. Klára Hamuľáková, Ph.D., působí na Právnické fakultě UP, kde se zaměřuje na civilní procesní právo. Založila Výzkumnou skupinu pro civilní právo procesní a podílí se na přípravě nového civilního řádu soudního. Jako asistentka ústavních soudců propojuje akademickou a praktickou rovinu práva. Věnuje se také hromadným žalobám, které zlepšují přístup k právu a chrání spotřebitele. Je členkou akademického senátu UP a předsedkyní senátu PF UP. Své povolání vnímá jako poslání, které ji naplňuje.
Ve své odborné činnosti se primárně zaměřuje na oblast civilního práva procesního. „Civilní proces je možné definovat jako postup soudu při poskytování ochrany porušeným a ohroženým právům vyplývajícím ze soukromoprávních vztahů, například majetkových, smluvních či rodinných,“ přibližuje doktorka Hamuľáková odvětví práva, s nímž spojila svou kariéru na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (PF UP). S podporou vnitřního grantu PF založila na fakultě Výzkumnou skupinu pro civilní právo procesní a je i členkou Skupiny pro přípravu modelového civilního řádu soudního.
Civilní právo procesní je poměrně formální disciplína, avšak jeho správný výklad je pro průběh soudního řízení zcela zásadní. „Hlavním právním předpisem v oblasti civilního procesního práva je občanský soudní řád, zákon z roku 1963, který zejména po roce 1989 prošel značným množstvím novelizací. Každá další novela však vedla k oslabení jednotné koncepce zákona a k tomu, že mu chybí základní hodnotový rámec. V posledních letech probíhaly práce na novém moderním civilním řádu soudním, a přestože byl již předložen věcný záměr zákona, Ministerstvo spravedlnosti dosud tyto práce nedokončilo,“ vysvětluje Klára Hamuľáková hlavní problémy současné právní úpravy.
Otázkou práva na spravedlivý proces se dlouhodobě zabývá také jako asistentka na Ústavním soudu, kde pracovala již u čtyř soudců. V současnosti působí jako asistentka dvou soudců, předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy a doc. Milana Hulmáka, který je zároveň jejím kolegou na katedře soukromého práva a civilního procesu na právnické fakultě. „Pozice asistentky mi poskytuje jedinečnou příležitost propojit akademický a praktický pohled na civilní procesní právo. Práce na právnické fakultě i na Ústavním soudu jsou pro mě povolání, kterých si nesmírně vážím a která mě skutečně naplňují,“ říká Klára Hamuľáková.
V současné době se ve své akademické činnosti věnuje kolektivní soudní ochraně – tzv. hromadným žalobám. V počátcích tvorby právní úpravy hromadných žalob působila jako členka pracovní komise na Ministerstvu spravedlnosti. Byla rovněž (spolu)řešitelkou dvou grantů GA ČR zaměřených na tuto problematiku. Je také členkou autorského kolektivu ke komentáři k zákonu o hromadném občanském řízení soudním. „Hromadné žaloby jsou právní nástroj, který umožňuje řešit situace, kdy je jednáním jednoho subjektu zasaženo do práv většího množství osob. Slouží k efektivnímu vymáhání nároků skupiny poškozených osob, nejčastěji spotřebitelů, kteří mají společný zájem a jejichž individuální žaloby by byly nepraktické nebo nákladné. Tento typ řízení umožňuje soustředit všechny nároky do jednoho procesu. U hromadných žalob se dotčené subjekty pouze přihlásí do řízení, přičemž veškeré kroky za ně již vykonává jeden žalobce. Tím je nejčastěji spotřebitelská organizace chránící jejich práva. Hromadné žaloby nejen zlepšují přístup k právu, ale zároveň podporují odpovědnost subjektů, jejichž jednání může vést k rozsáhlým škodám,“ popisuje výhody hromadných žalob doktorka Hamuľáková, jež je členkou univerzitního akademického senátu a nově také předsedkyní akademického senátu PF UP.
Petra Kührová
Vysokoškolský ústav CATRIN
Výpočetní chemička, snaží se roztančit molekuly nukleových kyselin, aby mohla přesněji popsat jejich tvar a funkci
Mgr. Petra Kührová, Ph.D., působí v CATRIN UP a zkoumá chování DNA a RNA pomocí počítačových simulací. Vyvíjí metody pro přesnější modelování nukleových kyselin, což pomáhá například při vývoji léků. Aktuálně se zaměřuje na interakce mezi nukleovými kyselinami a lipidy, klíčové pro mRNA vakcíny. Absolvovala stáže v Cambridge a Washingtonu, koordinuje mladé vědce v projektu COSY a podporuje ženy ve vědě. Díky flexibilitě svého oboru zvládá vědu i péči o dvě děti a upozorňuje na nutnost lepší podpory vědkyň-matek.
Petra Kührová, působící v Českém institutu pokročilých technologií a výzkumu (CATRIN) Univerzity Palackého v Olomouci, se ve svém výzkumu zaměřuje na pochopení chování DNA a RNA, nukleových kyselin, jež jsou nositelkami genetické informace. Jako výpočetní chemička modeluje pomocí počítačových simulací interakce mezi atomy v těchto molekulách a snaží se pochopit jejich strukturu a biologické funkce. „Vyvíjíme metody, které pomohou roztančit molekuly nukleových kyselin tak, abychom lépe pochopili, jak vypadají a jak se chovají za různých podmínek,“ přibližuje doktorka Kührová, která původně studovala učitelství matematiky a chemie, poté se rozhodla pro vědeckou dráhu a získala doktorát z fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě UP.
Zjistit přesnou 3D strukturu nukleových kyselin je v některých případech velmi obtížné. „U proteinů je relativně snadné vytvořit krystalovou strukturu, která je vhodná pro počítačové modelování. U nukleových kyselin to však často není možné. RNA je velmi nestabilní a má tendenci se shlukovat do různých, obtížně předvídatelných struktur, což značně komplikuje její modelování a 3D popis pomocí počítačové chemie,“ popisuje Petra Kührová, která pracuje na vývoji tzv. silových polí molekul DNA a RNA. Ty pomáhají zpřesňovat počítačové simulace a umožňují tak lépe předvídat, jak se budou molekuly chovat v různém prostředí či v kombinaci s jinými látkami. To může usnadnit například vývoj léků.
V současné době se zabývá interakcí mezi nukleovými kyselinami a lipidy. Spojení těchto molekul najdeme například v mRNA vakcínách, které fungují mj. na principu zabalení mRNA molekuly do lipidového obalu. Spolu s kolegyní, doktorkou Paloncýovou zabývající se právě lipidy a buněčnými membránami, chtějí objasnit, jak je nukleová kyselina doručována do organismu, co se děje s jednotlivými složkami vakcíny uvnitř buňky, a jak vlastně mRNA molekula v lipidovém obalu vypadá. „Vzhledem k tomu že se zabýváme velmi malými částicemi, není možné proces vstupu do buňky sledovat pomocí tradičních mikroskopických technik. Při vizualizaci lipidových částic často vidíme pouze jejich tvar, aniž bychom mohli detailně prozkoumat jejich vnitřní strukturu. Tyto limity však můžeme překonat pomocí počítačového modelování. Pochopení celého procesu by mohlo přispět k vyšší účinnosti léčiv a nižším vedlejším účinkům. Jelikož v současnosti patříme mezi hrstku týmů, které se tímto směrem vydávají, máme příležitost významně přispět k rozvoji výzkumu v této velmi aktuální oblasti,“ říká Petra Kührová, která má za sebou zahraniční stáže v Cambridge a ve Washingtonu.
Vedle toho působí také jako koordinátorka pro mladé a začínající vědce v rámci projektu evropské agentury pro spolupráci ve vědě – COSY a je aktivní ve skupině FemCOSY, která podporuje ženy ve vědě. Podílí se například na pořádání online seminářů pro mladé nebo začínající vědce zaměřených na zlepšení prezentačních schopností. „Můj obor se dobře kombinuje s péčí o dvě děti – stačí internet a můžu dělat vědu kdykoliv a kdekoliv. To si ale ne každá vědkyně může dovolit. Mladým ženám-matkám, se kterými se setkávám, často chybí podpora, ať už od vedoucího laboratoře nebo instituce, a z vědy odcházejí. Přicházíme tak o velké talenty jen proto, že někde nebylo možné vyčlenit místnost a založit dětskou skupinu. V tomto ohledu máme u nás velké rezervy,“ poukazuje doktorka Kührová na velký problém současné vědy.
Jana Pelclová
Fakulta tělesné kultury UP
Profesorka kinantropologie, zabývá se studiem pohybového chování u české populace
prof. Mgr. Jana Pelclová, Ph.D., zkoumá vliv pohybu, sedavého chování a spánku na zdraví. Zaměřuje se na komplexní analýzu denního režimu a jeho optimalizaci pro zdravé stárnutí. Aktivně spolupracuje se zahraničními partnery a využívá moderní technologie, jako jsou chytré hodinky. Věnuje se také tanečním intervencím pro seniory a pacienty s neurodegenerativními onemocněními. Vede projekt ReDiKid, který zkoumá vliv digitálních technologií na děti. Je zakladatelkou magisterského programu zdravé stárnutí a působí na FTK UP jako zástupkyně vedoucího Institutu aktivního životního stylu.
Jana Pelclová se dlouhodobě věnuje výzkumu modifikovatelných behaviorálních faktorů zdraví, jako jsou pohybová aktivita, sedavé chování a spánek. Její práce přispívá k prevenci chronických onemocnění a podpoře zdravého stárnutí prostřednictvím vhodného životního stylu. Byla jednou z prvních autorek výzkumných publikací v ČR zaměřených na popis pohybové aktivity u dospělých a seniorů.
V posledních letech se zaměřila na inovativní analýzu 24hodinového pohybového chování, které propojuje všechny klíčové části denního režimu do jednoho komplexního profilu. Tento přístup umožňuje lépe porozumět tomu, jak pohybová aktivita, sedavé chování a spánek ovlivňují zdraví. Výzkumy pod jejím vedením například ukázaly, že i krátká záměna času stráveného vleže nebo vsedě za pohybovou aktivitu nízké intenzity, jako je např. chůze, může významně přispívat ke zdraví seniorské populace. Naopak pokles pohybové aktivity střední a vysoké intenzity a nárůst sedavého chování zvyšují riziko vzniku některých civilizačních onemocnění, např. obezity.
Díky spolupráci s odborníky z Univerzity Palackého v Olomouci a zahraničními partnery přispěla profesorka Pelclová k pokroku v metodách analýzy kompozičních dat a aktivně se podílí na mezinárodních iniciativách zaměřených na optimalizaci denního režimu pro podporu zdravého stárnutí, a to zejména s využitím nových technologií, jako jsou například „chytré hodinky“ a mobilní aplikace. Tyto technologie mohou vedle motivace k pohybu také kontrolovat jeho správné provedení, a dát klientům důležitou zpětnou vazbu. Ve své práci usiluje o komplexní propojení výzkumu a jeho aplikace do praxe. „V rámci našich výzkumů se vždy snažíme přijít s doporučeními pro jednotlivé účastníky studií. Změny v pohybovém režimu je třeba nastavovat především individuálně na základě zdravotních a dalších možností jednotlivce,“ popisuje Jana Pelclová, která je také zakladatelkou a garantkou navazujícího magisterského programu Zdravé stárnutí, specializace pro učitele tělesné výchovy, který má za úkol seznámit absolventy se zásadami práce se seniorskou populací.
Kromě toho svoji výzkumnou i pedagogickou činnost směřuje do oblasti tance. V rámci evropských iniciativ i práce s postgraduálními studenty se zaměřuje na taneční intervence u starší populace i jedinců s neurodegenerativními onemocněními. Svou vášeň pro hudbu a tanec také přetavila ve vznik taneční specializace pro studenty bakalářského programu Tělesná výchova se specializacemi na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (FTK UP). „Již na postgraduální studium jsem šla s tím, že chci učit rytmickou gymnastiku a taneční hodiny s hudbou, k níž mám blízko. Jsme jediná tělovýchovná fakulta v České republice, kde studenti mohou vnímat kvality pohybu s klavírním doprovodem. Tanec je velmi komplexní, vede k rozvoji koordinace, rytmické schopnosti a také aerobní zdatnosti. A na rozdíl od jiných pohybových aktivit či sportů přináší tanec silný emoční prožitek,“ upozorňuje profesorka Pelclová, která během doktorského studia působila ve Světové bance ve Washingtonu D.C., kde pomáhala vytvářet pohybové programy, včetně těch s tanečním obsahem, pro zaměstnance banky.
V posledních letech se její výzkum odklání od dospělé a seniorské populace také k dětem a adolescentům. V současnosti je hlavní řešitelkou multidisciplinárního projektu ReDiKid – Odolné dítě v digitálním světě, jež bude zkoumat rizika spojená s nezdravým používáním digitálních technologií. Cílem projektu je podpořit komplexní rozvoj odolnosti dětí ve věku 9–11 let s důrazem na důležitost pohybu v celkové resilienci jednotlivce. „Toto období představuje kritickou fázi vývoje, kdy děti začínají intenzivně využívat digitální technologie, což významně ovlivňuje jejich digitální gramotnost, sociální interakce i chování. Navíc v tomto věku začíná docházet k zásadním psychologickým a kognitivním změnám, které formují jejich schopnost reagovat na digitální výzvy a rizika,“ vysvětluje profesorka Pelclová, jež působí také jako zástupkyně vedoucího na Institutu aktivního životního stylu FTK UP.
Jitka Ulrichová
Lékařská fakulta UP
Biochemička, celý život se věnuje studiu účinků přírodních látek
prof. RNDr. Jitka Ulrichová, CSc., se věnuje výzkumu přírodních látek a jejich účinků na zdraví. Studovala alkaloidy z vlaštovičníku, které vedly k vývoji zubní pasty Santoin. Dlouhodobě zkoumá látky jako silymarin z ostropestřce, brusinkové extrakty či doplňky stravy. Založila akreditovanou laboratoř pro testování cytotoxicity zdravotnických materiálů. Byla prorektorkou UP, předsedkyní České chemické společnosti a členkou Rady pro výzkum. Nyní se věnuje šéfredaktorské činnosti v odborném časopise Biomedical Papers a spolupráci s průmyslem na bezpečnosti implantátů.
Původně chtěla Jitka Ulrichová studovat medicínu, kvůli kádrovému profilu musela hledat jiný obor, a tak si vybrala biochemii. Na diplomovou práci se dostala do laboratoře profesora Šantavého na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP), který se dlouhodobě věnoval studiu účinků přírodních látek. „Využití přírodních látek, které studujeme, vychází z tradiční medicíny, my sledujeme molekulární mechanismy jejich účinků. První látky, kterým jsem se věnovala v rámci diplomové práce byly alkaloidy, které se u nás vyskytují např. ve vlaštovičníku, Indiáni využívali místní rostliny s obsahem těchto alkaloidů na dezinfekce ústní dutiny. My jsme je testovali na prevenci paradontózy, a díky našim výsledkům vznikla zubní pasta Santoin, která má protizánětlivé účinky a snižuje krvácivost dásní,“ popisuje profesorka Ulrichová, jak začínala její vědecká dráha a dodává, že stejné alkaloidy jsou stále studované, momentálně kvůli možné prevenci Alzheimerovy choroby.
Jitka Ulrichová vedla dlouhé roky Ústav lékařské chemie a biochemie na LF UP, kde získala i svůj profesorský titul. Toto oddělení se zabývá mj. testováním účinků doplňků stravy, které jsou založeny na přírodních látkách. Byť tedy neprovádí klasické klinické studie, s klinickými pracovišti na prokázání účinků vybraných látek spolupracují. Zajímá je metabolismus jednotlivých látek; jejich účinky testují na buněčných kulturách, na laboratorních myších a potkanech, některé na dobrovolnících. Se svými kolegy studovala například účinek brusinek a jejich extraktů při léčbě zánětů močových cest nebo prostaty. S kolegy z Mikrobiologického ústavu AV ČR dlouhou dobu studovala obsahové látky v silymarinu, extraktu z bodláku ostropestřce mariánského, často doporučovaného jako podpůrná léčba při onemocnění jater. Jedna z látek v komplexu se studovala jako antidotum při otravě muchomůrkou zelenou. Ukázalo se, že obsahové látky silymarinu mají i další zajímavé účinky a jsou stále studovány. „U přírodních látek je pozoruhodné, že často nejlépe fungují ve formě extraktů, látky v nich účinkují synergicky. Jakmile se jednotlivé složky extraktu testují samostatně, účinek bývá slabší,“ uvádí Jitka Ulrichová, která stojí také za několika patenty a užitnými vzory, působila jako prorektorka pro vědu a výzkum na UP, byla předsedkyní České společnosti chemické a členkou Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
Založila také jednu z mála akreditovaných laboratoří pro testování cytotoxicity prostředků zdravotnické techniky u nás. V ní ve spolupráci s firmami, které vyrábějí kloubní a jiné implantáty, testuje bezpečnost různých kovových slitin a dalších povrchů, jež se při výrobě implantátů používají. „Přírodní látky a kovové implantáty jsou na pohled odlišné směry výzkumu, ale spojuje je modelový organismus, tedy buněčné kultury. Vždy je totiž nejprve nutné otestovat toxicitu daných látek, až následně se zaměřujeme na možný účinek. Metodicky jsou obě oblasti velmi podobné,“ říká profesorka Ulrichová, která již vedení ústavu předala mladším kolegům a nyní se věnuje především šéfredaktorské činnosti odborného časopisu Biomedical Papers, který vydává LF UP, a výše zmíněné akreditované laboratoři.
Kateřina Vitásková
Pedagogická fakulta UP
Logopedka, zakladatelka jediného pětiletého oboru logopedie u nás
prof. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D., se věnuje logopedii, propojuje neurologii, jazyky a speciální pedagogiku. Garantuje pětiletý magisterský program logopedie na UP v Olomouci, jediný svého druhu v ČR. Klade důraz na interdisciplinární vzdělání, zahraniční stáže a multikulturní aspekty řeči. Studuje dialekty a bilingvismus, využívá moderní technologie, jako je ultrazvuk či eye-tracking. Kritizuje komercionalizaci logopedie a šíření neodborných metod na sociálních sítích. Podporuje sdílení výzkumu a lepší dostupnost logopedické péče pro děti i dospělé.
Původně se chtěla věnovat učitelství, jelikož ji lákala práce s malými dětmi, postupně se nadchla pro speciální pedagogiku, až zakotvila u logopedie. „Od mala jsem zpívala, bavily mě jazyky, zajímala mě neurologie – logopedie to všechno krásně propojuje, je velmi interdisciplinární,“ říká Kateřina Vitásková, která se dlouhodobě soustředí na problematiku narušených komunikačních schopností u různých skupin dětí i dospělých se specifickými vývojovými poruchami učení, se sluchovým postižením či autismem.
S důrazem na propojení různých oborů byl také před více než 30 lety založen na Univerzitě Palackého v Olomouci obor Logopedie, který je v jeho současné pětileté podobě jediný v republice. Jeho pojetí, které profesorka Vitásková jakožto garantka oboru transformovala z původně čtyřletého oboru, je jedinečné díky šíři poznatků, které se studenti dozvědí. „Logoped nemůže být jen zdravotnický pracovník nebo pedagog, musí umět něco z předškolní pedagogiky, andragogiky, rané péče. Klademe důraz na pochopení specifik komunikace u všech věkových skupin. Například u miminek je důležité zaměřit se na polykání, charakteristiky dýchání nebo sání. Jsme tak hodně napojeni na obory jako je pediatrie, ortodoncie, ORL či foniatrie, ale i psychologie, které je u nás věnováno velké množství času. U dospělých logopedie přichází nejčastěji po mozkových mrtvicích, otravách oxidem uhelnatým, onemocnění tropickými chorobami, autonehodách. Máme tak navázanou spolupráci i s rehabilitačními ústavy. Naši studenti jsou vybaveni škálou znalostí, díky nimž mohou vymýšlet nové diagnostické a terapeutické postupy,“ popisuje rozkročení pětiletého magisterského oboru Kateřina Vitásková. „Její“ obor je také velmi výběrový – přijmou 15–20 studentů na 200–300 uchazečů. Malý počet studentů je optimální pro zabezpečení četných praxí, například na stomatologii. Z absolventů se mohou stát logopedové ve zdravotnictví a následně kliničtí logopedové, mohou působit v sociálních službách nebo ve školství, často se také zapojují do výzkumu, hodně z nich pokračuje do doktorského studia.
Díky množství zahraničních klientů vyžaduje profesorka Vitásková u svých studentů absolvování několika zahraničních stáží a klade důraz na multikulturní a kulturně jazykové odlišnosti, bilingvismus či dialekty, jejichž studiem se sama zabývá. „V ČR je nedostatek logopedických materiálů, které by byly citlivé pro různá nářečí. Když logoped hodnotí slovní zásobu dítěte, má k dispozici většinou nějaké standardizované testy. Ty však nezohledňují specifika regionu nebo komunity, ve které dítě žije. Jestliže se logoped odstěhuje do jiného regionu, musí mít na paměti, že například obrázkový fonetický test nebo test slovní zásoby u daného dítěte nebude fungovat,“ zdůrazňuje Kateřina Vitásková, jež je první profesorkou speciální pedagogiky u nás se zaměřením na logopedii. Svoji vášeň pro dialekty získala rodačka z Ostravy díky tomu, že sama podle potřeby plynně přepíná mezi nářečími.
Velký posun v logopedických metodách, především u dospělých, přinesly nové technologie. Ve spolupráci s kolegy z HAMU a PřF UP jsou na olomoucké logopedii používány softwary, které pomáhají vyšetřit hlasové pole, zprostředkovat zpětnou vazbu například ohledně znělých a neznělých hlásek a vizualizovat naměřené hodnoty. Ve spolupráci s fonetiky z Univerzity Karlovy zase využívají přístrojovou techniku a nové zobrazovací metody, jako je ultrazvuk, který pomáhá při vyšetřování a posuzování artikulace a hledání výslovnostních norem u českých dětí – tyto v našich podmínkách dosud chyběly. Poměrně nový je také tzv. eye-tracking u lidí s poruchami čtení – u dětí i dospělých.
Z celosvětového pohledu vidí jako bolavé místo současné logopedie snahu o její komercionalizaci či nedostupnost péče z důvodu limitů meziresortní spolupráce. Situace, kdy si jednotliví logopedi střeží své metody a postupy stojí v cestě jejich využitelnosti, například pro rodiny s dětmi, které se nemohou dostat ke kvalitní diagnostice nebo terapii. S nástupem sociálních sítí roste také nabídka „zaručených návodů na vyléčení“ v oblasti poruch komunikace, která může vést k devalvaci vysoké hodnoty vysokoškolského a celoživotního vzdělání logopedů, ale i k negativním důsledkům na vývoj komunikace dětí i dospělých.
Jana Vyskotová
Fakulta zdravotnických věd UP
Fyzioterapeutka, zkoumá, jak žít, když vám osud nerozdá ideální karty
Mgr. Jana Vyskotová, Ph.D., učí už 20 let rehabilitační obory, na olomoucké univerzitě založila ergoterapii. Specializuje se na jemnou motoriku a propojuje fyzioterapii s psychikou a logopedií. Spolupracuje se zahraničními kolegy, usiluje o otevření magisterského studia ergoterapie. Publikovala odborné knihy, zkoumala motoriku seniorů a podporuje zachování denních návyků v pečovatelských ústavech. Ergoterapii vnímá jako cestu k důstojnému životu navzdory zdravotním omezením.
Dvacet let učí Jana Vyskotová obory léčebné rehabilitace, je absolventkou oboru Fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, mnoho let působila na Ostravské univerzitě, kde stála při zakládání bakalářského oboru Ergoterapie. Ten v roce 2019 přijela na pozvání založit také na Fakultu zdravotnických studií Univerzity Palackého v Olomouci (FZV UP). „Rozdíl mezi ergoterapií a fyzioterapií je podobný, jako například mezi kardiochirurgem a kardiologem – oba cílí na stejný orgán, v našem případě na pohybový systém, ale mají odlišné přístupy, jak jej ovlivnit. Ergoterapie cílí zejména na jemnou a komunikační motoriku. Zaměřuje se na to, abyste se při nějakém znevýhodnění, které vám bylo naděleno, mohl postarat o sebe, případně o svou rodinu. V centru našeho zájmu stojí lidská důstojnost – aby ji člověk mohl zažívat i s křížem, který nese,“ říká doktorka Vyskotová.
Ergoterapeuti vedle práce s pohybovým systémem věnují mnoho času také práci s psychikou. „Jsme na pomezí rehabilitačních, sociálních a spirituálních oborů. Terapeutickým rozhovorem, kineziologickou analýzou či ergodiagnostikoujišťujeme, proč má daný jedinec například nevhodné držení těla či není schopen provádět běžné denní aktivity. K tomu si ale musíte získat jeho důvěru – a to chce čas. Proto jsou rehabilitační obory oblíbené – věnujeme svůj čas
a pozornost, což současně s naší terapií a radami může přinést úlevu a řešení,“ dodává Jana Vyskotová, jež vedle výuky na univerzitě provádí také klinickou praxi. V ní se specializuje na jemnou motoriku, jakožto velmi precizní práci malých svalových skupin. Jedná se o práci rukou, svalů obličeje a hrdla. V terapii tak úzce spolupracuje nejen s protetiky a biomedicínskými inženýry, ale taktéž s logopedy. Její klasičtí pacienti mají poruchy v oblasti rukou, hlasu, sluchu a rovnováhy. Její ordinací prošli také pacienti s dětskou mozkovou obrnou nebo po mozkové mrtvici.
Vedle komunikace napříč obory spolupracuje také se spoustou zahraničních kolegů, v brzké době ji například čeká pobyt ve Varšavě, kde bude učit studenty magisterského oboru ergoterapie. Ten zatím v Olomouci chybí, v celé republice je jen jeden, v Praze na Univerzitě Karlově. Jejím cílem je tak co nejdříve otevřít navazující magisterské studium ergoterapie také na UP, první na Moravě a ve Slezsku.
Je (spolu)autorkou řady odborných knih, nedávno jí vyšla monografie Jemná a komunikační motorika, velmi ceněná kolegy a využívaná odborníky v praxi je publikace Terapie ruky, na které pracovala společně s kolegy. V jednom ze svých výzkumů porovnávala jemnou motoriku seniorů, kteří bydlí ve vlastní domácnosti s těmi, jež žijí v domovech s pečovatelskou službou. „Když je o vás postaráno, nemusíte uklidit, uvařit, zajistit svoji osobní hygienu, objevuje se často místo obratnosti bezradnost. Dokud se o sebe musíte postarat sami, je to výzva. Váš mozek i při nějakém omezení hledá z toho průšvihu cestu. Ne nadarmo se ergoterapie dříve nazývala léčba prací,“ dodává Jana Vyskotová, která se tak zasazuje o to, aby klienti v pečovatelských ústavech neztráceli základní denní návyky a tím i zmíněnou důstojnost. Jejíž zachování je její celoživotní filozofií a krédem.
Jana Zapletalová
Filozofická fakulta UP
Vedoucí katedry dějin umění, ve své práci pomáhá poznávat a chránit kulturní památky
doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., zkoumá nástěnné malby a štuky barokních staveb, často přímo v terénu. Specializuje se na migraci italských umělců do Čech a na Moravu, kteří formovali naše kulturní dědictví. Studuje jejich strategie i díla s cílem památkové ochrany. Vede mezinárodní projekt o štukových dekoracích a pomáhá s restaurováním památek. Má za sebou zahraniční stáže, řadu publikací a působí jako hostující profesorka na univerzitě La Sapienza v Římě.
Přestože si většina lidí představí pracovní den historiků umění jako soustředěné bádání nad uměleckými díly nebo knihami, Jana Zapletalová tráví velké množství času v terénu – na lešení, v montérkách a někdy i s helmou na hlavě. Objektem jejího zkoumání jsou totiž nástěnné malby a štukové dekorace, které bývají vysoko na klenbách a stěnách kostelů, paláců, zámků a dalších barokních staveb.
V počátcích své vědecké dráhy se díky stipendijním pobytům na univerzitách v Bologni a Miláně zabývala dílem italských malířů v České republice. Vytvářela tak pomyslný kulturní most mezi oběma státy. Jelikož stovky umělců po staletí migrovaly za prací a hledaly výdělek na staveništích v mnoha koutech raně novověké Evropy, začala se postupně věnovat fenoménu umělecké migrace. „Většina mistrů v Čechách a na Moravě označovaných za italské solitérní umělce byla ve skutečnosti součástí evropsky významného fenoménu kolektivní migrace z velmi malého území od Luganského jezera z dnešního italského Švýcarska,“ uvádí Jana Zapletalová.
Tito architekti, štukatéři, sochaři a malíři vytvořili velké množství uměleckých památek v Čechách a na Moravě z doby renesance a baroka, které pokládáme za naše národní kulturní dědictví. „Migrovaly celé rodinné klany. Byli skvěle organizovaní, flexibilní a dokázali se výborně adaptovat. Pracovali jako mezinárodní stavební korporace. Není divu, že bývali dříve označováni za uměleckou mafii, která místním nedávala mnohdy šanci. Mezi skupinami štukatérů navíc panovala velká rivalita. Zdokumentovali jsme případ, kdy si jeden štukatér objednal vraždu šéfa druhé skupiny, aby zlikvidoval konkurenci, “ říká docentka Zapletalová, která studuje nejen migrační mechanismy a strategie získávání zakázek, ale zejména díla samotná, s cílem památkové ochrany.
Jana Zepletalová také se svými kolegy usiluje o rehabilitaci štuků, jakožto dlouho opomíjeného druhu uměleckých děl. Aktuálně vede mezinárodní projekt Erasmus+ Stucco decoration across Europe, v němž se široký tým specialistů z oblasti dějin umění, restaurování a materiálových analýz zaměřuje právě na studium štukových dekorací migrujících umělců. Výzkumníci se v něm mj. zabývají průzkumem sal terren a grott – barokních umělých jeskyní Arcibiskupského zámku v Kroměříži, s cílem pomoci Arcibiskupství olomouckému s přípravou památky k restaurování.
Jana Zapletalová má za sebou velké množství zahraničních stáží, je autorkou řady publikací, byla též proděkankou pro vědu a výzkum. Její odborné kvality jen podtrhuje, že je v současné době hostující profesorkou na nejprestižnější italské univerzitě La Sapienza v Římě.
Radka Žídková
Cyrilometodějská teologická fakulta UP
Molekulární bioložka, zkoumá vliv dlouhodobého stresu
Mgr. Radka Žídková se po práci ve farmaceutické firmě vrátila k vědě a v laboratoři Institutu sociálního zdraví UP zkoumá chronický stres. Studuje jej komplexně – měří hladiny kortizolu a propojuje data s poznatky terapeutů. Stres často bereme jako normu, ale dlouhodobě škodí zdraví. OUSHI nabízí neinvazivní měření kortizolu ze slin, což může pomoci v prevenci. Cílem je vytvořit české normy hladiny kortizolu a zlepšit povědomí o stresu.
Radka Žídková na svém příkladu ukazuje, že se do vědy dá vrátit i po zastávce v komerční sféře. Po studiu molekulární biologie a genetiky na Masarykově univerzitě pracovala jako inspektorka jištění jakosti pro oddělení mikrobiologie ve farmaceutické firmě. Když jí na školním srazu bývalá spolužačka řekla o Institutu sociálního zdraví (OUSHI) – pracovišti Cyrilometodějské teologické fakulty UP, které se zaměřuje na psychické zdraví, rozhodla se, že zde, v nově založené laboratoři, bude zkoumat jedno z nejpalčivějších témat současného lidstva – chronický stres. „V korporátu má každý svou danou úlohu, po čase jsem se začala nudit. V budově plné psychologů, terapeutů a lékařů mám skvělou příležitost zkoumat stres a jeho dopady komplexně, z více úhlů pohledu. Je to nesmírně kreativní prostředí. Akorát se dodavatelé někdy podivují, když vezou chemikálie do laboratoře na teologickou fakultu,“ popisuje se smíchem zázemí unikátního pracoviště Radka Žídková, která svůj doktorát studuje společně na UP a v nizozemském Groningenu.
„Někteří z nás ani neví, že trpí chronickým stresem. Pozorujeme jedince, kterým v psychologickém dotazníku vyjde, že jsou v pohodě a my jim potom změříme dlouhodobě velmi vysokou hladinu stresového hormonu – kortizolu. Stres totiž často bereme jako normu, už jsme si zvykli, ale naše tělo stres stále vnímá a reaguje na něj,“ popisuje Žídková, proč je právě multioborový pohled na stres klíčový. Přestože je totiž krátkodobě zvýšená hladina stresových hormonů evolučně funkční a žádoucí obranný mechanismus, dlouhodobě má celou řadu negativních dopadů na naše zdraví, od vysokého krevního tlaku přes cukrovku až po oslabenou imunitu či rychlejší stárnutí kůže. „Jelikož tělo a duše jsou jeden celek, propojujeme laboratorní zázemí, kde měříme tvrdá data, s poznatky terapeutů, kteří umí stres popsat a změřit psychologicky. Když díky vyšetření kortizolu zjistíte, že trpíte chronickým stresem, může vám pomocí právě psychoterapie nebo změna životního stylu. Kdyby bylo měření hladiny stresu součástí preventivní péče, mohli by lékaři pacienta upozornit na zvyšující se stres a tím pádem například na zvýšené riziko vysokého krevního tlaku. Pacient by tak mohl začít řešit příčinu stresu a třeba se vyhnout některým lékům,“ vyzdvihuje Žídková komplexní přístup ke zdravotním problémům.
Metodu neinvazivního měření kortizolu ze slin v kombinaci s psychologickými dotazníky nabízí OUSHI také komerčně. Vzorky si klienti v pohodlí domova odebírají v průběhu celého dne. „Kortizol má být v ideálním případě vysoký po ránu a poté by měl přirozeně klesnout. U vysoce stresovaných lidí jsou však hodnoty zvýšené v průběhu celého dne,“ přibližuje metodu, při které optimální hodnoty stresu odečítají z mezinárodních metastudií, Radka Žídková. Při zjištění vysokých hodnot stresu dostane klient také odborná doporučení, jak se zjištěnými skutečnostmi dále pracovat. Na základě měření jejího týmu by měly vzniknout i specificky české normy hladiny kortizolu u tuzemské populace.
Mobilní UPlikace:
Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 8
771 48 Olomouc
www.upol.cz
